Jaroslav Chalupský: Stavíme hradbu proti obchodu s chudobou.

15.08.2019

V minulém vydání jsme se v rámci rozhovoru s hradeckým městským radním Bohumilem Komínkem (ČSSD)...

[přečtěte si celý článek]


Komínek: To, před čím varuje opozice, v Hradci dopustit nehodláme.

15.08.2019

Téma nepřizpůsobivých spoluobčanů a potenciálních potížistů je téma vpravdě ožehavé, a pokud někde...

[přečtěte si celý článek]


Proplul světem se zpěvem… Jiří Hromádka

15.08.2019

Člověku mnohdy vůbec nedochází, kolik pozoruhodných lidí se v jeho okolí vyskytuje. Lidí schopných,...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Roman Vojtek exkluzivně pro Žurnál

Publikováno: 04.02.2019

„Jsem přesvědčen o tom, že zpočátku touží po slávě každý herec či hudebník,“ říká populární Roman Vojtek a dodává: „Myslím si, že ten, kdo o sobě tvrdí opak, trochu kecá. Ale ono to beztak časem přejde.“ Sympatický herec, proslulý rovněž svou účastí v televizních seriálech Vyprávěj a Ulice, dorazil koncem minulého roku i do Jindřichova Hradce a na prknech Kulturního domu Střelnice odehrál se svými kolegy senzační francouzskou komedii Nalevo od výtahu.

Internetová encyklopedie Wikipedie vás charakterizuje jako herce, zpěváka, tanečníka, moderátora a podnikatele. Je tato charakteristika přesná?

R. Vojtek: Ne tak docela. Podnikání jsem si vyzkoušel v devadesátých letech, je to tedy už hodně dávno. S kamarádem jsme tehdy v Brně založili dabingové studio a vlastní divadlo, v němž jsme poměrně úspěšně zrealizovali několik hudebních projektů s velkou kapelou. Chvíli se nám celkem dařilo, ale nakonec jsme se každý vydali jinou cestou. A tanečník? Evidentně stačí, aby se člověk jednou objevil ve StarDance a už je z něho tanečník. Já ale tanečník nejsem, jsem herec.

Jste na volné noze, nebo máte někde stálé angažmá?

R. Vojtek: Stálé angažmá nemám už velmi dlouho, skoro dvacet let. Herectví na volné noze mi totiž naprosto vyhovuje. Zpočátku je to sice těžší cesta, nebo spíš nejistější, ale když se herec prosadí, může si sám vybírat, na jakou nabídku kývne a co bude dělat. Já mám tolik práce, kolik potřebuju. Divadlo, zpívání, moderování…

Hrajete divadlo, v muzikálech, v seriálech, ve filmech… Co máte nejraději?

R. Vojtek: Nejraději mám na své práci to, že ji můžu střídat. Každý herec vám ale nejspíš odpoví, že ze všeho nejlepší je stát na jevišti a mít kontakt s divákem. A já to cítím taky tak.

V seriálu Vyprávěj jste hrál na kytaru v rockové kapele. Hrál jste někdy s kapelou i ve skutečnosti?

R. Vojtek: Na kytaru si zahraju čistě pro zábavu. Kapelu ale máme, ovšem v té jen zpívám. Jmenujeme se Roman Vojtek & Fantastic 80´s, nemáme absolutně žádné ambice a hrajeme hity z osmdesátých let. Od Depeche Mode, Alphaville, Duran Duran, A-ha a dalších. Vystupujeme na různých mejdanech a firemních akcích, na městských slavnostech, na plesech…

Vaší srdeční muzikou jsou tedy zřejmě popové osmdesátky.

R. Vojtek: Ano, na těch jsem vyrůstal. Zejména Depeche Mode, ti jsou mojí srdcovkou. Mám od nich všechno a nevynechal jsem ani jeden jejich tuzemský koncert. Jsem starej depešák!

Seriál Vyprávěj se vysílal a tedy i natáčel dost dlouho a prošla jím celá řada známých herců a hereček. Navázal jste tam tehdy nějaké přátelství?

R. Vojtek: Když s lidmi strávíte pět let intenzivního natáčení, vazby a přátelství tam samozřejmě vzniknou. Pořád se kamarádím například s Jiřím Ployharem, který ztvárnil roli šéfa mé seriálové manželky Evy, dnes tady se mnou dokonce hraje, a vídám se i s Andreou Kerestešovou. Velké přátelství mě pojí také s režisérem tohoto seriálu Biserem Arichtevem.

Tenhle seriál si získal obrovskou oblibu diváků. Čím to podle vás je? Mají lidi tak rádi retro nebo teskně pokukují po životě v minulém režimu?

R. Vojtek: Já vlastně ani nevím. Myslím si, že se tvůrci prostě trefili do černého. Každý televizní kanál vysílá různé kriminálky a takovýto normální seriál aby člověk pohledal. Spousta diváků navíc dobu, v níž se Vyprávěj odehrává, zažila a většinu věcí a událostí poznávala. Vyprávěj je v podstatě jakousi kronikou určité éry, což zjevně nebyl vůbec špatný nápad. A hlavně to bylo dobře napsané, samozřejmě.

Když už jsem zmínil minulý režim… Co říkáte na tuzemskou politiku porevoluční?

R. Vojtek: Mě se do toho vůbec nechce pouštět. Z principu ani nesleduju žádné zpravodajství. Zahlcování negativními zprávami prostě nemám rád. K nějakým informacím se pochopitelně dostanu díky internetu, ale to je asi tak všechno. Pokud mám pár slovy odpovědět, pak musím říct, že cítím takové nějaké všeobecné znechucení. Nicméně máme, co si zasloužíme. Co jsme si zvolili, to máme a musíme se s tím nějak vypořádat.

Jste vyučeným seřizovačem obráběcích strojů a po vyučení jste pracoval jako soustružník. Jak se ze seřizovače a soustružníka stane herec?

R. Vojtek: To byla taková náhoda. Kamarádka, která šla dělat přijímací zkoušky na brněnskou JAMU, si mě vybrala jako doprovod, který ke zkouškám potřebovala. Dnes se tomu říká sparing partner. U zkoušek si mě pak všiml jeden pan profesor a nabídl mi, jestli bych to příští rok nechtěl zkusit sám za sebe. A já – divadlem nepolíben – to zkusil a řízením osudu uspěl.

Patříte k předním muzikálovým hercům. Proč je podle vás muzikál dlouhodobě tak populární útvar?

R. Vojtek: Takhle… Spoustě muzikálů se u nás nedařilo nebo nedaří. Kromě dobrých muzikálů, kterých je tu celá řada, se totiž dělají taky muzikály poměrně debilní. Kvalitní, dobře napsaný muzikál musí divákovi nabídnout špičkové výkony herecké, pěvecké i taneční. A takové komplexně vydařené kousky se pak stanou populárními a bývají hodně dlouho vyprodané. Na rozdíl od těch druhých.

Nahradil muzikál operetu?

R. Vojtek: To si tak úplně nemyslím. Jednak muzikál v podstatě taková moderní opereta je a navíc vím, že na klasickou operetu se ještě pořád chodí a věřím, že se na ni nadále chodit bude. Domnívám se však, že na muzikály chodí spíše lidé mladší.

Jste taky televizní tváří jedné finanční instituce. Jak jste k té reklamě přišel?

R. Vojtek: Tak, že mi zazvonil telefon, já ho zvednul a vyslechl pozvání na casting. Když jsem se dostavil, u velkého stolu tam seděli lidé z oné banky a já se jim z přítomných zájemců o zakázku zjevně zamlouval nejvíc. Mě zase vyhovovaly jejich podmínky a tak jsme se dohodli.

Nedávno jsem viděl debatu s Jiřím Krampolem a Ivanem Vyskočilem, z níž vyplynulo, že známí herci by se do reklam vůbec neměli montovat. Vy zřejmě máte jiný názor.

R. Vojtek: A kdo jiný by podle nich měl dělat reklamu než herec, který umí hrát a jeho tvář je dostatečně známá? Někdo, kdo hrát neumí a nikdo ho nezná? Takového člověka si přece žádná firma ke své propagaci nenajme? Ve světě to nefunguje jinak. A že za to herec dostane zaplaceno je logické, je to jeho práce. Nehledě na to, že než se hercův obličej stane „komerčně zajímavý“ nějakou dobu to trvá. Nakonec tedy neprodává jen svůj um, ale řekněme i svou leta budovanou značku.

Jeden váš kolega mi řekl, že divadlo dělá pro kumšt a televizní seriály pro peníze. Máte to taky tak?

R. Vojtek: Určitě nemám. Já vlastně ani divadlo nedělám pro kumšt. Nechci se nikoho dotknout, ale nejsem ten typ, co hraje v podzemním avantgardním divadle a zabývá se tím jak udělat Shakespeara po svém. Mě baví kvalitní komerce a snažím se ji dělat, jak nejlíp umím. Hraju kvůli obživě, samozřejmě, ale všechno to dělám i proto, že mě to baví. Když je něco pitomého, třeba seriál, tak do toho prostě nejdu.

Seriálů máte za sebou hodně, včetně nekonečné Ulice, a váš obličej je opravdu známý. Stalo se někdy, že vám někdo vynadal za to, co vaše seriálová postava na obrazovce předvádí? Že vás s postavou až příliš ztotožnil?

R. Vojtek: No jistě! Zrovna v souvislosti s Ulicí. Coby učitel jsem tam měl vztah se svou studentkou, ona se mnou otěhotněla a já se k našemu dítěti jaksi nechtěl znát. A jedna paní u nás na vesnici mi dala dost hlasitě najevo, co si o tom myslí. Že takhle teda ne. Já se jí snažil vysvětlit, že to je jenom jako, že jen hraju, co mám napsáno ve scénáři, ale ona mi na to řekla zvláštní věc: „Já vím, že je to jenom jako, ale přiznat byste se k tomu děcku měl!“

Tzv. syndrom známého ksichtu u vás funguje jak? Pozitivně? Při silniční kontrole, na úřadě…

R. Vojtek: Známý je jedna věc, oblíbený zase druhá. Někdo mě má coby herce rád, jiný mě třeba nemůže ani vystát. Vesměs to ale funguje pozitivně. Když přijdu na úřad a paní úřednice mě pozná, zmocní se jí pocit, že se známe vzájemně, začne si se mnou povídat a úřední jednání se stane tak nějak příjemnějším. Není to ale příliš časté.

Když jste s herectvím začínal, toužil jste po slávě?

R. Vojtek: Jsem přesvědčen o tom, že zpočátku touží po slávě každý herec či hudebník. Myslím si, že ten, kdo o sobě tvrdí opak, trochu kecá. Ale ono to beztak časem přejde. Hezky to řekl Bono Vox ze skupiny U2. Chtěl jsem být slavný, a když jsem se slavným stal, začal jsem nosit černé brýle, aby mě nikdo nepoznal. Já každopádně žádné pronásledování nezažívám a zástupy fanynek mi před barákem taky netáboří.

A co bulvár?

R. Vojtek: No jo, bulvár. Já si s ním svého času taky užil. Beru to ale tak, že k našemu životu jaksi patří, a zastávám názor, že boj proti němu většinou valný smysl nemá. Lidi, kteří se s bulvárem soudili, nezřídka úspěšně, vcelku obdivuju. Já na to náturu nemám. Pokud mě někdo někde pošpinil, občas jsem se k tomu vyjádřil na sociální síti, ale to je asi tak všechno. Ovšem v případě, že by útok přesáhl únosnou mez, soud bych taky nevylučoval.

Úplně na závěr… Je tu doba zimních dovolených. Budete na ni mít čas? A pokud ano, kde ji chcete strávit?

R. Vojtek: Čas na zimní dovolenou mít nepochybně budu. Několik dnů si hodlám užít širší dovolenou s dětmi a pak mě a mou přítelkyni čeká lyžování v rakousko-italských Alpách. Už jsem dlouho nelyžoval, takže se moc těším.

- Sváťa Doseděl -