Josef Böhm: Byl jsem upnutý v popruzích, tělo venku z letadla a stovky metrů pode mnou!

01.10.2017

„Když jedu v autě a dívám se po okolí, nevidím jen krajinu, vidím fotky,“ říká insitní fotograf...

[celý článek zde již 01.10.2017]


Příliš hlučný mejdan

07.09.2017

J. Hradec – Před půlnocí 10. srpna vyjížděli strážníci a policisté na sídliště Vajgar, kde v jednom...

[přečtěte si celý článek]


Chlap vytuhnul v parku a probudil se bez hadrů!

07.09.2017

Třeboň – Nahý chlápek (42) z Třeboně, chrnící v neděli 25. června ráno na lávce v zámeckém parku,...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Martin Trnavský: Dokážu lidi zorganizovat a nadchnout, ale sám jsem trochu nezručný.

Publikováno: 04.08.2017

„Na Janáčkovu akademii jsem se přihlásil čistě z hecu, vlastně jsem se vsadil, a shodou okolností mě přijali,“ říká Martin Trnavský, herec dobře známý jak z divadla, tak z populárních televizních seriálů. Zakladatel a principál brněnského Divadelního spolku Frída dorazil do Jindřichova Hradce se svým ansámblem, tedy i s partnerkou Barborou Munzarovou, a v Kulturním domě Střelnice s ním odehrál komedii Rošáda.

Na stránkách vašeho divadla jsem se o vás dočetl, že jste měl v dětství a vlastně i po škole zálibu ve fyzické práci. Podařilo se vám toho zbavit, nebo vám to zůstalo?

M. Trnavský:  Zálibu ve fyzické práci… Víte, informace z divadelního webu nelze brát úplně vážně, ona je to kapku recese. Jsem nicméně vyučený elektromechanik pro stroje a zařízení a fyzická práce mi nevadí, rád ji však přenechávám zdatnějším. Dokážu lidi zorganizovat a nadchnout, ale sám jsem trochu nezručný.

Uděláte hodně práce, když na to máte lidi…

M. Trnavský: Přesně! Když druzí pracují, já se dívám, jak nám to jde.

A informace o vašem přání být nosičem těžkých břemen v Tatrách?

M. Trnavský: Ta pravdivá je. V osmnácti jsem skutečně chtěl pracovat jako horský nosič na trase mezi Chatou kapitána Nálepku a Téryho chatou. S kamarádem jsme se tam dokonce i vypravili, ale nepochodili jsme. Horal, který měl tuto činnost na starosti, nám vzal očima míry a pravil, že jaksi bohužel. Potřebuje prý výkony a ať se stavíme za dva, tři roky. Už jsme nepřišli.

Skončil jste na brněnské JAMU. To je od tatranského šerpy dost daleko…

M. Trnavský: Na Janáčkovu akademii jsem se přihlásil čistě z hecu, vlastně jsem se vsadil, a shodou okolností mě přijali. V divadle jsem přitom před tím viděl snad jen Labutí jezero a v dětství Brouka Pytlíka.

V roce 1999 jste založil Divadelní spolek Frída a jedete tedy už osmnáctý rok. Lze říct, že jste úspěšní?

M. Trnavský: Domnívám se, že ano. Máme přes tisíc repríz, návštěvnost více než tři sta diváků na představení… A náš repertoár je s jedinou výjimkou tvořen výhradně autorskými díly.

Hry pro Frídu píšete vy?

M. Trnavský: Jsem takový dramaturg a spoluautor.  Hlavním autorem je Jakub Nvota.

Hrajete divadlo a v televizních seriálech, píšete hry, jste principálem divadla… Není toho na jednoho člověka příliš?

M. Trnavský: Pro televizi sice až tak často nenatáčím, časově náročné to však je. Za tu dobu, co žiju takhle hekticky, už jsem si ale zvyknul. Nehledě na fakt, že mě to baví. Pořád něco vymýšlet. Jak coby tvůrce, tak coby manažer.

Máte vůbec nějaký volný čas?

M. Trnavský: To ano, tak našponované to zase není. S Bárou moc rádi cestujeme a na tuto zálibu si čas od času prostor uděláme. Bez toho by to ani nešlo, člověk nemůže pořád jenom pracovat. Vyčistit si hlavu je nesmírně důležité.

Do hospůdky si za tímto účelem zajdete?

M. Trnavský: Ani ne. Bára nepije, já alkoholu taky moc nedám… Navíc máme velký dům s krásnou zahradou, tak proč vysedávat na předzahrádce před hospodou?

V červnu vstoupil v platnost tzv. protikuřácký zákon. Co si o něm myslíte?

M. Trnavský: Jsem nekuřák, smrad z cigaret mi vždycky vadil, a už před lety jsem proto v Londýně ocenil, že se v tamních hospodách nekouří. Když se vrátím z piva a nesmrdím kouřem, beru to jako pozitivní. Takže tento zákon vlastně vítám.

Vaším kamarádem je Bolek Polívka. Jak je to s vaším společným sportováním?

M. Trnavský: V době, kdy jsme se seznámili, se Bolek akorát začínal učit hrát tenis a hrozně ho to bavilo. Já hraju tenis od šesti let, a tak jsem ho začal trénovat. Svého času jsme spolu hrávali opravdu často. Jezdívali jsme i na turnaje umělců ve čtyřhře a vzpomínám si, že hned ten první se nám podařilo vyhrát. Bolek mi řekl, že jestli ho naučím hrát tenis, on mě naučí jezdit na koni. Musím bohužel konstatovat, že se mu to moc nepovedlo. Jet na koni dnes sice dokážu, ale můj respekt k těmto krásným zvířatům je skutečně velký.

Nedávno jsme vás viděli i v televizním seriálu Temný kraj, který je pozoruhodný zejména díky motivu umírající hlavní postavy ztvárněné Lukášem Vaculíkem. Jak tahle trochu atypická detektivka uspěla?

M. Trnavský: Tento seriál měl sledovanost milion a sedm set tisíc, což je sledovanost, jakou TV Prima neměla několik posledních let. A to konkurence ve stejný čas vysílala takové trháky jako Tvoje tvář má známý hlas atp. Divákům se tedy seriál zjevně líbil, na Primě jsou spokojeni a má se točit druhá řada. Mě natáčení bavilo moc. Všechno klapalo a na place panovala naprostá pohoda. Věřím, že se to do výsledku pozitivně promítlo.

S paní Barborou jste se v roce 2011 zúčastnili překážkové show Wipeaut v Argentině. Jak jste se k tomu dostali?

M. Trnavský: Jednoduše. Z produkce nám zavolali, my jsme účast nějaký čas odmítali, ale nakonec jsme přesvědčovacímu tlaku podlehli. V Argentině jsme strávili měsíc a dvakrát nadšeni jsme z toho nebyli. Nešlo totiž o výkonnost ani obratnost aktérů, všechno bylo dopředu připraveno tak, abychom sebou mlátili, padali po hlavě do bahna a diváci se měli čemu smát. Na televizní obrazovky se dostal v podstatě jen sestřih. Jediné pozitivní bylo to, že jsme obdrželi nezanedbatelný honorář.

Teď na vážné téma… Na území Evropské unie se začíná stále častěji vyskytovat islámský terorismus. Co si myslíte o postupu evropských špiček ve věci migrace?

M. Trnavský: Co si myslím? Myslím si, že absolutně nevíme, co za tím vším je. Něco se píše, předkládá se to lidem, lidi to čtou, ale pravda může být úplně jiná. Jsou v tom zájmy určitých mocenských skupin a vůbec nepochybuju o tom, že migrace a vše s ní spojené je jeden velký byznys. Buď už to nejde zastavit, anebo to mocní kvůli penězům zastavit nechtějí. Mé pochybnosti o tom, že se někdy dozvíme pravdu, hraničí s jistotou. Vadí mi, že jsme neustále krmeni negativními informacemi, které v nás mají vyvolávat strach a obavy. Já se to snažím nečíst a televizní zpravodajství takřka nepouštím.

V souvislosti s děním v Evropě už i u nás sílí hlasy volající po vystoupení z Evropské unie. Jaký je váš názor v této věci?

M. Trnavský: Kdo po našem vystoupení volá? Pan Okamura se svými pár procenty? Vždyť bez Evropské unie nemůžeme existovat! Na to, abychom hráli sami za sebe, jsme příliš malá země. Vždycky se musíme k někomu přifařit. A ke komu se přikloníme, když opustíme Unii? Zase k Rusku? To snad ne!

Ptal jsem se na to i paní Barbory. Jiří Kájínek dostal prezidentskou milost. Co vy na to?

M. Trnavský: Je mi to úplně jedno. (smích) Tipoval bych, že z něho na nějakou dobu bude celebrita, a ani by mě nepřekvapilo, kdyby dostal roli v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Určitou pozornost si pan Kájínek nejspíš zaslouží, ale jsem si jist, že Češi to zase parádně přeženou.

A úplně na závěr… K Jindřichovu Hradci máte údajně užší vazbu. Je to tak?

M. Trnavský: Je. Mám v Českých Budějovicích skoro dceru z mého prvního vztahu. Vzala si za manžela místního skvělého hokejistu Aleše Kotalíka. Takže ano, vazbu na Jindřichův Hradec mám silnou a i z toho důvodu se mi tady skutečně moc líbí.

- Sváťa Doseděl -